Vysokomýtští velocipedisté vyrazili vstříc Vídni

Věřte, veliká, výjimečná věc! Vierzehn velocipedistů vystrčilo vysoké velocipedy ve vysokomýtském výčepu. Velocipedisté vtěsnali ve vaky vizovickou vakcínu, vazelínou vyplnili valivé vnitřnosti vehiklů. Vyleštili vidlice, vercajk, vyprášili vkusné vystrojení, vázali vázanky, vyskočili ve vaťácích. Věřili vzoru Veise, vysokomýtského všeuměla, výletníka vysokým velocipedem vstříc Vídni věku vážnosti vlaků. Velocipedisté vzkázali vysokomýtské veřejnosti: „Vivat věhlasu Vysokého, vale!“ Vyrazili vícedenním výletem vstříc Vídni. Vedeni vůdcem výpravy valili vysokomýtským venkovem, vábili vnady vertikálních vidlic vesničany, vesele vtipkovali.

Vařili ve vroucí vodě voňavé vuřty, vysunuli výčepní, vnímali vzácné vteřiny výletní vášně. Věřili výšlapu. Vyjížďce však vměstnala vrchy Vysočina. „Vole,“ vyklouzlo velocipedistům vyššího věku, „vehikly vulgárně vzdorují, výšiny vyjebaly vniveč výkon.“ „Važte vyjadřování, vypněte volume,“ varoval Vševěd venčící věrného vořecha, „vyčkejte, vytlačte vrchy, vždyť Vysočina vás vyprovodí vstříc vodorovině vedoucí ve Vídeň.“ Velocipedisté vstřebávali Vševědovy věty. Vedli velocipedy, větrali vějíři, ve vedru však vypotili výčepní, vytrávili vuřty. Větřili večeři, višňovici vysoké voltáže. Vzápětí však venkov vodorovinou vítal. Velocipedisté vjeli ve větší ves, vyhledali volný vigvam. Vyžádali vychlazené vedle ve výčepu. Vypili vypálenou, vychutnali vydatnou večeři. Večernice venku vyklouzla, výři vířili vzduchem. Ve větvích vyspávaly veverky.

Včelky vylétly ve východní vláze. Velocipedisté vstali, vyprázdnili včerejší večeři, vyléčili višňovickou virózu. Vsadili ve Vševědovy věty, vysunuli vysoké velocipedy, vyskočili ve vidlice. Vyjeli, velebili vstřícný vodorovný venkov vně Vysočiny, vstřebali větší vzdálenost, vandrovali vesele. Vehikly velocipedistů vrněly, vlasy, vousy, vázanky vlály ve vlídném větru. Vzápětí však velocipedisté viděli vršek. „Vlaštovka větších výšin,“ vytušili, „vyzkoumáme výšky vlnění vršků.“ Ve vsi viděli vrásčitou vdovu. Vykukovala vikýřem, vábila vydojenými vemeny vezdejší vesničany, věštila vhodné vize. „Vdovo,“ volali velocipedisté, „vodorovina vchází ve vyšší vlnění? Vševěd vylíčil vkusnou vyjížďku!“ Vdova vehementně vyjela: „Vševěd, vachrlatý vegetarián, ví věru velkou vagínu! Vy volové, vpravil vám vějičku. Vynechal vrchy vídeňského venkova!“ Výšiny vpředu vskutku vyprázdnily veselí, vítr viklal výpravou vierzehn velocipedistů. Všichni vysedli, vláčeli vehikly výmoly. Vzlykali, vybulili vědra vody, vyhlíželi vitamíny. Vypili vodku vměstnanou ve vacích, vrávorali, váleli velocipedy ve výkopech vůkol, viděli víly vít věnce. Vůdce výpravy vykoupali ve víru vodojemu. Vagabundům vystávajícím ve veřejích vnukli: „Veksláci, vymyslete vendetu Vševědovi!“

Velocipedisté vyhlíželi Vánoce, Velikonoce, volali Všemohoucího, vyhlíželi vůbec věčný veget. VTF velehory, vichr, vidrholce! Vše však vyplynulo ve výsledek. „Vídeňské věže vpředu, vítězství! Veletok, voda vinšuje vstřícný vjezd! Vltava!“ výskl velocipedista Vokál. „Vypatlanče,“ vlepil velocipedista Valenta Vokálovi výprask, „Vltava vede vedle, vole!“ Vídeň vítala. Velocipedista Vízek vedl výpravu věncem vil, vrstvami vesmíru velkoměsta. Všichni vyhlíželi vašnosty, vlastenecké válečníky, vyšňořené vévodkyně, vlídné vnučky vikomtů. Virvál virblu vířil vzduchem, vokály varhan válely vídeňský valčík. Vozkové vrzali vozy vedené valachy, vídeňské vlajky vlály. Výčepák volal velocipedisty: „Večeře!“ Vysunul veltlínské víno, výborného výčepního velveta, vynikající vínršnicly. Vau!

Velocipedisté vyslali vzkazy vysokomýtským. Ve vlaku vstříc Vysokému vzpomínali, vyhlíželi vpřed vhodné výpravy. Ve vikslajvantových vagonech voněly vídeňské vanilkové vdolky. Vivat vzoru Veisova vídeňského výletu věku vážnosti vlaků, vivat vysokým velocipedům!

Vízek Lukáš, VBC Zbraslav, 28. 8. 2024