V Austrálii jsou věci nevšední. Jezdí se zde vlevo. Klokani nechodí, ale skáčou. V červenci je chladněji než v lednu a platany tento měsíc nemají listy. Slunce svítí v poledne ze severu a po obloze se pohybuje zprava doleva. Polárka je stále ukrytá za obzorem a místo ní v noci na obloze září Jižní kříž. A Měsíc? S tvarem písmene C ne „Couvá“, ale teprve ve své první čtvrti vyhlíží úplněk. Vypadá-li jako majuskule D, ne „Dorůstá“, ale ve své poslední čtvrti mizí do fáze nov. V neposlední řadě jsme my v Austrálii nevšedně hlavou vzhůru nohama. Pro Australana je však jeho země známá, je všední a není obráceně. Kdyby však Australan přistál na druhé straně zeměkoule, předchozí postřehy by asi zopakoval, jen by je uvedl opačně. Co kdyby však přiskákal v červnu na Zbraslav a my se s ním zde potkali? Jak všední či nevšední by nám oběma zbraslavské dění připadalo?
V sobotu 8. června 2024 jsme se sjeli pod taktovkou Veteran Bicycle Club Zbraslav, abychom svištěli Jízdou s vrchu z Baní u Jíloviště dolů na Zbraslav. Bylo to čtyřicáté první, tedy tradiční takové setkání na historických velocipédech. Možná by někdo řekl, že po tolikáté již ono sjetí na kolech bylo všední. Ovšem tradiční neznamená dogmatické nebo neměnící se. Vyjadřuje dění pulsující, vyvíjející se v čase a především nevšední. Je svátkem. I letos byla jeho součástí společná fotografie u pomníku na zbraslavském náměstí, jízda elegance na vysokých kolech a bezpečnících, klání ve sprintu na čtvrt míli do kopce, oblíbené vyhonění obručí, Zbraslavský šnek a odpolední spočinutí v putyce U Přístavu. V soutěžích uspěly některé známé tváře, ovšem řadu předních míst nevšedně opanovala nejmladší generace. Um mnoha dětí byl oceněn diplomy i milými drobnostmi, převálcoval všední výkony dospělých. Ti by asi měli více trénovat. Skutečně? Nad tím jsme se důkladně zamysleli večer ve zbraslavské hospodě U Bláhů, ovšem k jasnému závěru jsme se neprobublali. Společnost nám totiž dělal spektakulární pohled do údolí Radotína a orosené žejdlíky zateplené bílými čepicemi. Takovou tečku za sobotním děním by Australan jistě nepovažoval za všední. Škoda jen, že jsme žádného nepřivítali.
V neděli 9. června 2024 vše pokračovalo výletem na Karlštejn. Opět jsme se sešli na zbraslavském náměstí, opět po několikáté takto v červnu a možná by se zdálo všedně. Avšak opak byl opět pravdou. Stejně jako by byl zde Australan uchvácen jinakostí druhé polokoule nebo mumrajem jezdců na historických bicyklech, my jsme byli uhranuti oslavou narozenin jedné členky Veteran Bicycle Club Zbraslav, která zahajovala triumfální odjezd na středověké opevněné sídlo. Kulatin můžeme mít více, ale ty její byly neopakovatelné. Pšoukli jsme kuželky zkvašeného šumivého hroznového moštu, popřáli vše famózní a především hodně zdraví! Následně jsme se vyhoupli do sedel svých vysokých i nízkých velocipédů a šlápli směrem na Dolní Černošice a Dolní Mokropsy. Plynuli jsme si a povídali jsme si. Za železničním mostem u Kadlečkova mlýna přednesl jeden člen klubu výmluvný proslov. Pokynul účastníkům a nevšedně barvitě vystřihl, že na tomto místě mu před lety půjčil jistý velocipedista své ordinary, aby si jízdu na vysokém stroji vyzkoušel. Inu vyzkoušel, nespadl a dosáhl zasvěcení. Od té doby Veteran Bicycle Club Zbraslav rozvíjí putování po krajině i městě nejen na takovém velocipédu.
Na Karlův kámen jezdci pluli krásným údolím Berounky, cestou okusili zlatavý mok v Letech a přes Hlásnou Třebáň a malebné karlštejnské podhradí vysunuli svá těla a někteří i kola na nádvoří sídla. Následoval jásot a dokumentární fotografie skupiny. Kdosi vyskladnil tuzemský špiritus. Tím vším bylo dobytí hradu zpečetěno. Oslava pokračovala v pohostinství na Vyhlídce, která doplnila zásoby jídla a pití v tělech účastníků na cestu zpět. Na tu jsme se v podvečer vydali, dopluli údolím Berounky na Zbraslav a rozloučili se. Bude-li dáno, po čtyřicáté druhé rádi na historických velocipédech na Zbraslav v červnu roku 2025 opět přikvačíme. Jsme přesvědčeni, že takové sjetí nebude všední, i když na něm nikoho z Austrálie nepotkáme stejně jako nyní, i když na něm neuvidíme Jižní kříž, skákající klokany, Slunce na severu i Měsíc couvající rostoucí a rostoucí couvající. Setkání Veteran Bicycle Clubu Zbraslav jsou totiž vždy nevšední a vždy přinesou pulsující, neopakovatelné a sváteční příběhy. Těším se na další takové jízdy v sedlech velocipédů s orosenými žejdlíky zateplenými čepicemi nejen U Bláhů. Přišlapejte také!
Lukáš Vízek, člen VBC Zbraslav
psáno na služební cestě v Sydney v červenci 2024
Napište první komentář